Pravidla

Není důležité znát všechna pravidla nazpaměť a umět je odříkat jako básničku, ale vědět o nich, chápat proč jsou, co které pravidlo znamená a snažit se žít podle nich ne jen v družině nebo oddíle, ale po celý svůj život.

Hlavním pravidlem jsou skautská principy a ideály, protože v těch se děti teprve začínají orientovat, máme ještě oddílová pravidla. Ty se průběžně přehodnocují a na jejich podobě se podílí celý oddíl. 

Většina dětí, které k nám přichází základní pravidla zná, jsou z domu vychovaní, ale tam společné pro všechny končí. Každý má jiné geny, každá rodina žije v jiných podmínkách, matka i otec si nesou své odpozorované vzory, ty vzory se přenáší na děti, v každé rodině jsou nějaké problémy. Ty ve všech směrech dítě ovlivňují. Čím víc problémů a nenaplněných potřeb, čím větší zmatek a nedůvěra, tím větší apatie, problémové chování a ztráta motivace. Nejde žít a vychovávat podle šabalon, každý jsme jiný a jedinečný, ale cosi máme společné. Kromě sporů až rozvodů mezi rodiči, několik z nejběžnějších rodičovských, ale pedagogických chyb. 

• Běžně se dětem slíbí: ” jestli … (něco) …, já tě/nebudeš/dám ti …” a pak se to nesplní. V ten moment začíná nedůvěra, ta se s každým nesplněným slibem utvrzuje.
• Často se rodiče snaží děti k něčemu vést a sami jdou opačným příkladem. Příklady táhnou, příklady rodičů jsou nesmazatelnými vzory. To ostatní jde jedním uchem dovnitř, druhým ven.
• Často se s dětmi nemluví na rovinu, různě se manipuluje. To způsobuje odpor a rezignaci.
• Určujeme dětem hranice a pravidla, kterým nerozumí. Často se hranice mění nebo jsou nezřetelné, stanovených pravidel je moc, sami je nedodržujeme, jsme nedůslední, doma to chodí jinak než je vyžadováno mimo domov. Možností bude víc.

V dětské dušičce může vzniknout zmatek, a protože každý si především vybírá svou cestu, vykročí po ní i pachole, navždy má v sobě naprogramovanou zkušenost z domu. Základ podle, kterého se nejpozději od šesti let bude rozhodovat po celý život. 

Dřív nebo později přijde do kolektivu stejně rozdílných mláďat a začne obsazování pozic v tlupě. Stejně jako jiná mláďata, každý zkouší, když to přežene, vrátí se mu to. Ti co nejsou příliš zmatení vědí, že přehánět se nemá, své hranice a místo najdou. Jsou však jedinci, kteří jsou tak zmatení, že nechápou ani po roce vysvětlování a seznamování se s pravidly. Když se přijdou, někdy nějakým způsobem boří každý nápad nebo hru, často mění pravidla (samozřejmě ve svůj prospěch), místo programu se díky nim řeší, kdo komu ublížil, kdo si začal. Někdy jde díky jejich počínání jde o zdraví, může jít i  život. V horších případech dochází ke zkratům, vyzývavému chování, nepřiměřeným reakcím, útěkům jak do svého myšlenkového světa, tak z prostředí, které nechápou, a které nechápe je.

Na táboře se nám může podařit s takovým členem najít společnou cestu. Většinou se to daří, když nejsou přítomni rodiče. Někdy jsou dětské jizvy hluboké. Po návratu do domácího prostředí bývá obyčejně kouzlo pryč. 

Několik takových chlapců v oddíle bylo, nepomohlo, že při každém incidentu jsme probírali, kde se stala chyba a hledali v pravidlech jak by to mělo být, aby byla v partě pohoda. Pak, když není jiná možnost je členovi nabídnuto, aby si rozmyslel, jestli radši bude dodržovat pravidla oddílu, nebo bude hledat svou příležitost jinde. Nejsme základní škola, abychom museli člena držet. Rozchod, pokud pochopí, může mít i pozitivnější dopad na jeho život, než kdyby zůstal. Poprvé narazil na hranici.

Každý člen, který odejde, se může vrátit.  Dokonce si může přivést i svou partu, ve které to bude fungovat lépe, než ze které odešel. Je jen jedna podmínka, on i parta se musí snažit dodržovat oddílová pravidla – snažit se žít podle skautských ideálů, dodržovat psaná i nepsaná pravidla a mít zájem o program.

Podtrhl jsem snažit. Je jisté, že mláďata se učí chovat v jiném prostředí než rodinném, školním, nebo třeba ve fotbale. Každé z těchto společenství má svá pravidla, tak jsme na tom i my. Skauting je pro všechny, pro všechny, kteří ho chtějí. Není snaha, není chtění.

Je běžné a dnes obzvlášť, že rodiče řeší za dítě všechno, kdyby to šlo, dýchali by za něj. Do určité míry je to v pořádku. Když jim berou možnost nést za své nevhodné jednání, mezi vrstevníky odpovědnost, může to být problém. I když tito členové nemusí mít problém s pravidly, mívají problém najít si kamaráda a přátele. Pokud se v družině sejde takových dětí víc, dřív nebo později se družina rozpadne. Pak takoví členové odchází i kdyby předtím byli nadšení skauti. Kamarádství a přátelství je pro partu důležitější než ideály.