Znalosti pro všechny věkové skupiny

Základní pravidlo

Nikdo by po našem pobytu v přírodě neměl poznat, že jsme tam byly, s výjimkou, kdy místo uvedeme do lepšího stavu. Cílem skautů je dělat svět lepší, než jaký byl, když jsme na něj přišli. Pro méně chápavé, procházíme-li přírodou a je tam nepořádek, nepřidáme na hromadu, ale snažíme se ji uklidit. Z místních, přírodních zdrojů bereme to co potřebujeme a jen v nejnutnějším množství.

Odpadky

Většinu toho, co si sebou přineseme a nespotřebujeme odneseme zpět domů a tam vyhodíme.

V přírodě můžeme nechat biologický rozložitelný odpad, který nepohodíme, ale zahrabeme, nejlépe někde u paty stromu.

Pouze slupky z cizokrajného ovoce do naší přírody nepatří. Jsou odolné vůči našim bakteriím a tak se rozkládají dlouho.

Vyměšování 

Určitě to znáte a kdo ne, asi ho to nemine. Zastavíte na parkovišti a chce se vám. Neřešit to, byl by malér. Toalety nejsou, nebo jsou zavřené. Zbývá nejbližší houština, nebo les, ale ouha. Všude i na pěšině exkrementy (česky hovínka a hůř), použité papíry a kdoví co. TAK, TAKHLE NE!

Ideálně najdeme místečko, kde nás nikdo nebude očumovat a nepřekvapí. Nejlépe u paty stromu. V lepším případě polní lopatkou, klackem nebo patou vyhloubíme jamku, do které se vyprázdníme. Ve výstroji B i C by měl být toaletní papír, nebo papírové kapesníčky, pokud ne, je to problém. Přírodniny neposlouží tak dobře.  Nikdy bychom neměli používat a nechat v přírodě vlhčené ubrousky, ty by tam zůstaly dalších tisíc let. Nakonec své dílo tím co jsme vyhrabali zase zahrneme.

Protože většinou nikdo nechodí těsně kolem stromů, proto jsme vybrali místečko u jejich paty. Aby si někdo další, pro svou úlevu, nevybral v krátké době stejné místo, je nejlepší do zahrnuté hromádky zapíchnout klacík.

Pozor na hygienu!

Oheň

K táboření tak nějak patří i zakládání ohně pro užitek i zábavu. 

Na tábořišti není vhodné zakládat více ohnišť. Přesto, když jede celý oddíl, většinou si každá družina vaří na jenom ohníčku.

Pokud musíme založit nové ohniště, pečlivě vybere dobré místo. 
Zákon říká, že ohniště by mělo být nejméně 50 m od lesa.
Rozum říká, že v dosahu by neměla být žádná vysoká, zvláště suchá tráva, obilí, křoviny a pod., protože stačí, aby vítr zanesl do sušiny pár jisker, šlehly plameny a požár je založen. I v bezvětří se šíří velmi rychle.
Nemělo by být v místě, kde oheň může prorůst mezi kameny do země a dál se šířit kořeny. Tudy se může šířit i několik týdnů a požár může vypuknout i na vzdáleném místě, protože kořeny jsou propojeny v síti.
Odstraníme vrchní vrstvu půdy, nebo drny. 
Nakonec ohniště uhasíme vodou, nebo dobře udusíme, promícháme s vlhkou hlínou, až do vychladnutí, před odchodem ohniště zamaskuje uloženými drny.

Dnes mnoho táborníků vozí různé plynové nebo lihové vařiče. Ty však jsou další zátěž ve výstroji. Pro nás je vhodný takzvaný dřívkáč. To jsou jen několik plechových destiček, které se poskládají do sebe. V dřívkáči stačí topit jen drobnými krátkými větvičkami. Je to v podstatě uzavřený oheň, ale i tak je dobré dbát výše uvedených pravidel. 

Místní zdroje

Jak je výše psáno, bereme si jen to co potřebujeme a ne víc než potřebujeme. 
Snažíme se, aby nikdo na první pohled nepoznal, že něčeho ubylo.
Snažíme se, aby to co děláme místo, věc nepoškodilo nebo, aby jí prospělo.

Kamení, hlína se snažíme sbírat u cesty, v trávě tam, kde může poškodit stroje, kosu a pod. Nenecháváme za sebou rozkopané díry, do kterých může někdo, nebo něco zapadnout, nebo hyzdí krajinu.
Dřevo nesmíme kácet bez vědomí majitele, můžeme sbírat větve do průměru 5 cm, čistit suché větve na obrostu stromů a keřů.
Neměli bychom zanechat pahýly, vysoké pařezy, polámané větve.
Byliny jsou pro všechny i pro zvěř, motýly, včely, čmeláčky. Není správné, když táborníci objeví třeba mátu a hned oškubou paseku, aby dovezli zásoby celou rodinu na několik let. Takové počínání se nazývá drancování. Když to udělá každý celý oddíl může zničit celou místní kulturu. Utrhneme si do pokrmu, na čaj a stačí.
Živočišstvo chytáme pouze do fotoaparátu. Prohlížíme pouze očima, nekrmíme ani divoká, ani hospodářská zvířata, pokud to není jejich hospodářem dovolené. Krmením můžeme zvířátkům ublížit tím, že jim dáme něco nevhodného, nebo jim toho dáme mnoho. 
Zvířata, zvlášť divoká nehladíme. Přítulná liška může mít vzteklinu, cizí pes může zničeho nic zaútočit. Nedotýkáme se uhynulých zvířat, mohly uhynout na nebezpečnou nemoc.
Voda je pro život nezbytná. Proto ve výstroji B a C máme láhev, ve které vozíme vodu a ne limonádu nebo čaj. Z vodou můžeme zahnat žízeň, vaříme z ní, můžeme si jí opláchnout ruce. 
Voda z místních zdrojů může být znečistěná a plná bakterií, které nám mohou uškodit. Nemůže ji pít bez převaření nebo úpravy dobrými filtry. Vaření bakterie zabíjí. Důležitá je prohlídka okolí místa, jestli není v okolí nějaký zdroj znečistění. Nad pramenem může být něco, co se převařením nedá odstranit, jedy, ropné produkty a pod.
Snažíme se, abychom my neznečisťovali vodu, ať už je ve studánce, studni, potoce nebo louži. Byl jsem svědkem, když skautská vedoucí umývala dětem hlavy a splachovala šampon přímo nad studánkou. To není dobrý nápad ani na potoce.