Tento princip shrnul zakladatel do dvou bodu.
“Zdraví a zdatnost zlepšujeme hrami, tělesným cvičením, znalostí osobní hygieny a správným stravováním.”
“Rukodělné práce a řemeslné dovednosti. Věnujeme se jim čas od času i v klubovně, ale především k nim máme příležitost při stavbě tábora, budování můstků, výrobě různých táborových zařízení a při výtvarných hrách, u nichž můžeme uplatnit své tvůrčí schopnosti. Tím vším zlepšujeme svou zručnost.”
Z výše uvedeného se dá vyvodit, že péčí o zdraví, získáváním zkušeností a všestranným rozvojem, získává člověk sílu a připravenost, ke které nás nabádá skautské heslo “Buď připraven”.
Zároveň by to mělo být to, co mládež na skautingu baví a není nijak složité, to co mohou dělat děti samostatně a nemusí jim to do hlavy vtloukat dospělí.
V našem kulturním prostoru je chápání výchovy ještě často rovné vtloukání do hlavy obrazně i fakticky.
Tímto pohledem se stávají problematické i stanovy Junák, jak z pohledu k povinnosti k Bohu, tak k sobě, zároveň si většina vůdců myslí, že vychovává/převychovává/formuje svěřence k obrazu svému.