Práce

Proč pracujeme?

Na jiném místě jsme psali, že skauting je hřiště života. Práce je významná součást života většiny lidí. Při společné práci získávají skauti zkušenosti:

1. s týmovou prací
   1. každý je v něčem dobrý
      1. někdo vůdce, jiný koumák, další pracant, někdo opravář
   2. pravděpodobně zjistí, že když spolupracují dokážou úžasné věci, když nespolupracují je to horší
2. plánováním
   1. může se plánovat a nemusí, i hurá styl je zkušenost
3. realizací plánů
   1. většinou nic není přesně podle plánu, i to je zkušenost

Dříve, hlavně na vesnici bylo běžné, že spolu pracovali celá rodina. V něčem byly rozdělené úkoly zatápění v kamnech, chodit pro topivo, podílet se navaření, zajistit krmení zvířectvu, nakrmit, apod. si většinou rozdělil generace mezi sebou. V lese, na poli, při stavbě většinou pracovali společně. Děcka z pravidla jak mohla tak udělala co musela a utíkala do party. Tam si vetšinou hrála na dospělé. Malí na tatínka a maminku, na doktora, na obchod, starší stavěli bunkry, nebo podnikali dobrodružné výpravy, třeba sousedovi na trnky. Dnes to chybí. Mládež míří ze školy k počítači, do kroužků a po večerech dělají úlohy a učí se.

V oddíle je více generací, dívky i chlapci. V družině jsou starší s mladšími. Všichni se učí, že není ženská a mužská práce, dívky třeba řezat a štípat dřevo, přibíjet prkna, chlapci vařit, poskládat si věci, uklízet třeba si o oprat. Všichni se učí, jeden od druhého, starší pomáhá mladšímu podle hesla, “Silnější pomáhá slabšímu”. Tak na výpravách nebo na táboře získáváme zkušenosti, ne teorii. Podílem na chodu oddílu je to jako se podílet na chodu rodiny.

Kdysi jsem zaslechl rozhovor dvou patnáctiletých dívek v táborové kuchyni: “Já kdybych nechodila do skautu, tak se ani nenaučím krájet cibuli”.